Není neobvyklé, že v naší jazykové škole často zpovídáme naše studenty a ptáme se jich na jejich zkušenosti, zážitky i spokojeností s výukou v naší škole PELICAN – ať už navštěvují pomaturitní studium, klasické jazykové kurzy nebo třeba firemní vzdělávání. Tentokrát jsme však výjimečně požádali naši lektorku Beu, aby se podělila s jejími zkušenostmi z pohledu lektora. Tak si její den s pomaturitními studenty, pojďte užít spolu s ní!
Den s pomaturitními studenty ve škole PELICAN
Už tradičně, od začátku školního roku (to už je červen?!) přicházím do práce v 7:45 hodin. Nutno podotknout, že jsem lektorkou studentů, kteří si pro své pokračování po střední škole zvolili pomaturitní studium angličtiny, a já se s nimi na 4 vyučovací hodiny denně setkávám každičký všední den. Scénář je vždy podobný.
Už před vstupem do třídy vím, že tam bude jako první sedět student Max, který snad, kromě jednoho dne – kdy dělal přijímačky na vysoko školu – nechyběl ani jeden den. Denně se jako správný PELICAN pýřím tím, že ho moje hodiny musí opravdu bavit! Nebo prostě jen chce trhnout nějaký osobní rekord v docházce. Zdravím Tě, Maxi!
Po příchodu usedám k holkám v kanceláři a rozjíždím počítač, abych si vytiskla materiály. S kopírkou jsem si začala úspěšně rozumět až na konci školního roku. Trvalo mi to jen 9 měsíců.
Po úspěšném vytisknutí všech materiálů s výčitkami další padlé půlky amazonského pralesa vcházím do třídy. Mou snahu začít přesně na minutu v 8:00 hodin mě opustila po prvních dvou týdnech výuky v září 2018. Zvlášť Dominik nikdy nezklame a stejně jako Max – úspěšný ve své docházce – si právě Dominik drží svou pravidelnou bilanci pozdních příchodů. Zdravím Tě, Dominiku!
Jako počasí v Anglii
Nálada se během výuky mění jako počasí v Anglii. Včasné ranní vstávání a ranní kurzy angličtiny jsou pro některé opravdu velkým utrpením, a tak s pobavením pozoruji studenty, jak vcházejí do tříd s půllitrem kávy v jedné ruce a s energetickým nápojem v ruce druhé, krk ověšený koblihami z nedaleké pekárny. Moje podivná potřeba jim jistým způsobem změnit alespoň trochu život narůstá, když sleduji jejich stravovací návyky.
V průběhu dne se ale studenti probouzí a nálada se mění z ospalé na velmi uvolněnou a zábavnou. Když zrovna není před zkouškami a nejsme zavaleni zkušebními testy, snažím se vést hodiny interaktivním a zábavným způsobem. Jestli se mi to skutečně daří, tak na to se musíte zeptat mých studentů. :)
Co víc říct? Jsem ráda, že se moje třída sešla v právě takové sestavě. Jako celek funguje pomaturitní studium prostě skvěle. Celá parta se skládá z pár typů lidí, jejichž povahy se při výuce jazyka ideálně doplňují. Máme tady extroverty, kteří jsou v hodinách více než aktivní a jejich smích člověk slyší až na ulici.
Pak jsou tu ti, kteří jsou aktivní v hodinách, ale nejsou rádi středem pozornosti. Právě ti jsou perfektním doplněním extrovertů, zklidňují situaci a stahují extroverty z obláčků zpět na zem. Posledním typem jsou tiší studenti, spíše neaktivní, kteří si myslí, že jsou v zadních řadách neviditelní. K jejich zklamání jim však tuto iluzi pravidelně zničím.:)
Mé oblíbené aktivity? Mluvení, hry a kreativní příspěvky studentů! Často se během debat dozvím opravdu zajímavé věci – jejich názory na různé společenské problémy i vtipné historky z jejich osobního života.
Když dostaneme chuť střílet
Rozhodně nesedíme jen ve škole, občas dostaneme chuť na kávu nebo výuku na sluníčku v parku, někdy absolvujeme lekci jógy v angličtině u mého australského kamaráda a někdy máme náladu zastřílet si na ostatní. Tedy, laserem, samozřejmě. Protože běhat ve tmě se zbraní v ruce, zakopávat o ostatní a propotit své poslední tepláky, to kolektiv náramně stmeluje.
Je fajn vidět, že za posledních 9 měsíců se ze studentů stali nerozluční kamarádi, kteří společně tráví čas i mimo školu a vzájemně se respektují (a to dokonce i studenty navštěvující kurzy němčiny, ze začátku proti sobě totiž tyto dva jazyky nesly neskrývanou rivalitu!).
Už na začátku školního roku jsme si však ujasnili, že klíčem ke společné spokojenosti je právě respekt a tolerance. Jsem ráda, že si to studenti vzali k srdci, a že jsme si celý školní rok všichni náležitě užili. A to včetně té zadní, nenápadné řady! :)
Vaše Bea z týmu PELICAN
