Vždycky jsem snila o tom, že po maturitě sbalím kufry a vyjedu sbírat životní i pracovní zkušenosti do zahraničí. Vysoká škola mě nelákala, jelikož jsem netušila, kterým směrem se v dalším vzdělávání vydat, o pomaturitním studiu jsem v té době neměla žádné informace.
Žila jsem v domnění, že moje jazykové schopnosti jsou obstojné natolik, abych se dokázala v zahraničí dorozumět, všechno ostatní přijde samo. Vždyť se říká, že člověk se jazyk naučí nejlíp v daném státě, ne?
Zkouška nanečisto
Ještě před maturitou, a tedy i plánovaným odjezdem, jsem se rozhodla, že si zkusím na pár dní zaletět do zahraničí, na zkoušku, jestli si to čerpání zkušeností bez maminčiny kuchyně nakonec nerozmyslím. Koupila jsem si letenky do Irska a těšila se na poznávání Dublinu.
Bez cestovních dokladů
Problém nastal ve chvíli balení, kdy jsem zjistila, že už mi nějakou dobu v peněžence chybí občanský průkaz. To samozřejmě nebylo neřešitelné, stačilo si skočit na úřad, kde mi paní vystavila dočasný občanský průkaz, jakýsi kus zeleného papíru, a ujistila mě, že nebude problém s tímto dokladem procestovat celou Evropu. „Paní tomu asi musí rozumět nejlíp“, pomyslela jsem si a s úsměvem od ucha k uchu běžím domů.
Problém na letišti
V Praze na letišti přešli můj doklad s cuknutím koutků a já v duchu chválila genialitu úřednické paní, kterou ani nenapadlo nabízet mi vystavení drahého rychlopasu. O to větší rána přišla v Dublinu na letišti, kde mi u pasové kontroly bylo s kamenným výrazem řečeno, že tohle není cestovní doklad, a že mě do jejich země s kusem papíru rozhodně nepustí.
Jediná věc, respektive člověk, který mi v ten moment probíhal hlavou, byl Tom Hanks ve filmu Terminál – a můj pětidenní pobyt na kovové sedačce letiště hlavní metropole Irska.
Jazyková bariéra
Tohle všechno by se samozřejmě dalo nějakým způsobem vyřešit, nejlépe slovně. A jestli si vzpomínáte na začátek článku a mou sebedůvěru, co se jazykových schopností týče, byla jí v tento moment udělena pořádná facka.
Já ze sebe totiž nedokázala vymáčknout ani slovo. Ne strachem, ne stydlivostí – prostě jsem si uvědomila, že neznám žádné slovíčko a vlastně ani gramatiku takovým způsobem, abych dokázala neusměvavé paní vysvětlit situaci, a z průšvihu (a vlastně i z letiště) co nejrychleji vybruslit.
Naštěstí celý výstup sledoval postarší pán, pronásledující mě až z Prahy, žijící v Irsku. Celý dokladový problém jsem mu vysvětlila, on ji přetlumočil, přesvědčil skvělou angličtinou další 3 lidi o tom, že nejsem nebezpečný jedinec, přijíždějící páchat na irskou půdu zlo, až jsem nakonec byla skutečně úspěšně vypuštěna do dublinských ulic.
Při krátkém pobytu v Irsku jsem dospěla k uvědomění, že s takovou znalostí angličtiny na mě ve světě nikdo nečeká. Začala jsem se zajímat o možnosti jazykových kurzů a na doporučení několika kamarádů jsem objevila možnost pomaturitního studia angličtiny v Brně, při kterém mi zůstane status studenta a já tak po celý rok nepřijdu o studentské výhody.
Nyní jsem ve fázi příprav na státní jazykovou zkoušku. Díky angličtině v Brně u Pelicana jsem získala nejen partu nových kamarádů, ale taky jazykovou jistotu, která naštěstí tentokrát není jen domnělá.
Po zkoušce se chystám odjet pracovat do zahraničí jako au-pair, mám za sebou několik skype pohovorů s anglicky mluvícími hostitelskými rodinami, je teď už jen na mně, do jakých destinací se vydám. Co vám budu povídat, moje cestovatelská duše jásá.
